Svátek Tří králů, Zjevení Páně

Dnešního dne se shodují všechny křesťanské kalendáře na tom, že mají svá­tek „Tři svatí králové"", jak se svátek dříve nazýval. Šestý leden je však také dnem slavnosti Zjevení Páně, neboť tím, že tři mudrcové z východu přišli před narozeného Mesiáše, došlo ke zviditelnění božstva. Proto se také ten­to svátek nazývá řecky epifaneia či theofaneia (tj. „Boží zjevení""). Tříkrálový název svátku je sice tradiční, v evangeliu se ale nikde nedočteme, že by Ježíška v Betlémě navštívili tři králové. Dozvíme se, že „...mudrci od výcho­du se objevili v Jeruzalémě a ptali se: »Kdeje ten právě narozený král Židů ? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.«."" Před Božího syna pak položili své dary. Zlato označovalo královskou důstojnost, kadidlo duchovní sílu a oběti a myrha byla znamením člověčenstva. Potom se vrá­tili do svých rodných krajin, ale vyhnuli se Jeruzalému, aby unikli hněvu strašlivého krále Heroda. Dnes ji ž víme, že to, co se mudrcům zjevilo, nebyla kometa, kterou vídáme, jak se vznáší nad vyřezávanými či malovanými jesličkami. Dostala se nad ně jenom díky proslulému malíři Giottovi di Bondone, který s úžasem pozoroval koncem léta roku 1301 Halleyovu kometu. Byla tehdy mimořádně jasná a děsivá. Pod dojmem tohoto úkazu ji později namaloval nad tříkrálovou scénu na stěně kaple v Padově. A další malíři tak činili po něm. Dnešní poznatky dokazují, že „betlémská hvězda" byla ve skutečnosti vzácnou trojnásobnou konjunkcí Jupitera se Saturnem v souhvězdí Ryb. Došlo k ní roku 7 před Kristem. Je zajímavé, že Kristus byl opravdu o sedm let starší, než se léta tvrdilo. K prokázané chybě v letopočtu došlo při dodateč¬né úpravě ve 3. století. Slavnou trojkonjunkci vypočítal jíž Johannes Kepler, hvězdář, matematik a astronom světového významu, působící od roku 1600 v Praze. Při hvězdné události onoho roku 7 před Kristem muselo na¬stat skutečně veliké světlo - a hlavně se o ní opravdu předem vědělo. Starověcí astronomové a astrologové byli na vysoké úrovni a oba obory spolu úzce souvisely, dokonce se i podporovaly. Jupiter byl hvězdou Boha, Saturn hvězdou Židů a všeobecně se čekalo narození židovského krále, který změní svět. Pro trojí konjunkci obou planet jsou dnes dokonce i archeologické doklady. Při výzkumu starobabylonské lokality v povodí Eufratu našel německý archeolog P. Schnabel hliněné tabulky, kde je popsáno pozorování nebeské klenby na starověké hvězdárně Sippar. I zde je zpráva o zmíněné hvězdné události.
Jména oněch východních mudrců - Caspar (Kašpar), Melichar a Baltazar - však vycházejí pouze z tradice a se vší pravděpodobností jde o jména dodatečně vymyšlená. Měla zřejmě symbolizovat tři významná kulturní centra starověkého Východu: Caspar je jméno perské, Melichar hebrejské a Baltazar starobabylonské. Dnes si tuto slavnou událost připomínáme tím, že pán domu napíše na rám dveří svého domu „královské" iniciály - například pro letošní rok 20 + C + M + B + 00. Tři písmena bývají také odvozována od věty Chrístus Mansionem Benedicat, což znamená „Kriste požehnej toto obydlí". Paní domu pro změnu vykouří kadidlem všechny místnosti v domě. Platí také pravidlo, že na večer Tříkrálový (dvanáctá noc po Vánocích) musí být odstraněny vánoční ozdoby.Centrem uctívání Tří králů bylo a je město Kolín nad Rýnem, kde mají překrásný relikviář, ve kterém jsou uloženy domnělé ostatky slavných mudrců. Byly sem převezeny z kostela sv. Eustorgia z Milána. Biskup Eustorgius, podle něhož je chrám pojmenován, dostal ostatky Tří králů od byzantské císařovny Heleny. Eustorgiův nástupce v Miláně Protasius nechal v chrámu postavit sarkofág, ten je ovšem dnes již prázdný.

tisk Tisk stáhnout jako pdf Stáhnout v PDF

FaceBook diskuse