Radmila a Jenovéfa
V občanském kalendáři má dnes svátek Radmila či Radomila. Toto jméno je ženským protějškem staročeského mužského jména Radomil. Je slovanského původu, znamená „rozradostňující a milá"". Někteří badatelé se domnívají, že obdobou Radomily je latinské jméno Gaudencia, jež pochází z latinského slovesa gaudere, „radovat se"". O svaté Radmile je známo velice málo. Jednaje sice uvedena v seznamu římských mučedníků, ale doba její popravy ani další životní osudy nejsou známy. V církevním kalendáři má dnes svátek řeholnice a patronka města Paříže -Jenovéfa. Toto jméno je patrně starogermánského či keltského původu a může znamenat „matka rodu" či „tkadlena", v keltském případě také „dcera nebes". U nás je toto jméno běžné především na Moravě.
Jenovéfa se narodila kolem roku 422 v Nanterre (Francie). Po neradostném dětství, kdy jí zemřeli oba rodiče, se odstěhovala do francouzské metropole. Tragické zážitky ji přivedly k duchovní cestě. Zasvětila život modlitbám a touze konat dobročinné skutky. A brzy k tomu měla velkou příležitost. Roku 451 přitáhly k Paříži divoké hordy Hunů se svým velitelem Attilou. Pařížané prchali v bezhlavé hrůze, když se uprostřed zmatku ujala rázného velení právě Jenovéfa. Podařilo se jí nemožné - Paříž uklidnila a sjednotila. Podle staré legendy strašlivé vojsko náhle od svého úmyslu dobýt město upustilo a táhlo dále na Orleans. Stalo se tak prý díky modlitbám a odvaze mladé dívky, kterou do té doby považovali lidé za bláznivou a pokryteckou. Nyní ji začali ctít...Francie má zřejmě na statečné mladé dívky štěstí. Vzpomeňme jenom na Janu z Arku, která velela obranným bojům a celé armádě o tisíc let později. A Jenovéfa měla svou sílu prokázat ještě jednou. Vojsku, jež stanulo před Paříží tentokrát, velel íránský král Childerich. I nyní se Jenovéfa zachovala lépe než mnozí zralí mužové. Odjela do Pres-sur-Aube, aby odtud se svými pomocníky přivezla po Seině do hladovějící Paříže tolik potřebné obilí. Později, již v dobách mírových, založila nedaleko Paříže kostelík sv. Diviše, který poté obklopily budovy kláštera Saint-Denis, dnes světově proslulé památky.Když Jenovéfa 3. ledna roku 502 zemřela, nechal nad jejím hrobem král Chlodvík I. postavit kostel. Méně úcty k této nevšední ženě projevili pařížští revolucionáři z konce 18. století - roku 1791 kostel znesvětili a přeměnili jej na revoluční Pantheon. Lépe se nevedlo ani ostatkům sv. Jenovéfy, které zmizely ve víru revolučního běsnění. Vždy se však našli lidé, kteří památku své patronky zachovávali. Když roku 1803 původní kostel zcela zanikl, přenesl se kult sv. Jenovéfy do nedalekého kostela St-Etienne-du-Mont, který stojí několik metrů od Pantheonu. Dnes zde může návštěvník spatřit zbytky původního sarkofágu a projevit svou úctu k této světici. Jenovéfa zůstala i přes ono revoluční intermezzo jednou z nejoblíbenějších francouzských světic. Vedle patronace Paříže ochraňovala i ženy, pastýře, vinaře a kloboučníky. Pomáhala také při nebezpečí válečného konfliktu a její přímluva byla prý velice platná, když hrozilo nebezpečí sucha, moru a zákeřných nemocí.Každý, kdo dnes přijede do Paříže, může sv. Jenovéfu spatřit v jejím původním kostele, dnes Pantheonu. Najdeme ji zde na freskách Puvise de Chavannes. Nádherná socha stojí také ve světoznámém chrámu Notre Dame.