Kuře

Jak se jí kuře, o tom informují všeobecné poznámky pod heslem Drůbež.

kuře

Co je dobré vědět

Na tomto místě vám dáme tip pro vaše nákupy: Nedůvěřujte těm smrtelně bledým kuřatům, která září nemocniční bělostí a loudí o vaši přízeň. Dobré kuře je vždy trochu nažloutlé, díky obilné stravě, která takto zbarvuje jeho tuk.

Důležité

Kuře s tukem, který se při vaření nebo pečení vyvaří či vypeče, slibuje, že maso bude mít příjemnou chuť.

Nemastné kuře chutná nemastně neslaně.

"Každému jeho kuře"

Kdopak to řekl?
Správně! Ten, kdo to řekl (nebo to měl říct, nebo mu to bylo vloženo do úst), byl jistý Jindřich IV., francouzský král, jenž vládl od roku 1589 do roku 1610. Tenhle král však neuměl vařit. Pravděpodobně se vůbec o jídlo nezajímal. Ale všichni ho milovali.

Jindřich byl chudý protestantský princ s královstvím plným koz a vinic, když udělal první tah svého života: oženil se sestrou francouzského krále. Tento tah se mu ovšem nevydařil. Jeho švagrová nechala protestanty vyvraždit. Na Jindřicha si však nedovolili. Pro forma se z něho stal katolík a dlouhá léta žil jako vězeň na královském dvoře, dokud se mu nepodařilo uprchnout. Okamžitě se postavil do čela opozičního vojska a po mnoho let vedl válku.

Teprve jeho druhý velký tah mu dopomohl ke královské koruně. Pronesl - skutečně či údajně - citát, který je spojen s jeho jménem: "Paříž je hodna mše." Opět se z něj stal katolík (poté, co tu a tam vedl protestantské hnutí) a hrdě vtáhl do svého hlavního města.

Jestli chcete o Jindřichovi vědět víc, přečtete si Heinricha Manna. Potom ho budete milovat i vy.

A pak přišel jeho třetí, nijak zvlášť dramatický tah: úspěšná vláda, za níž země vzkvétala.

Tenhle Jindřich vám byl mazaný chlapík. Stále zadlužený, ale nakupoval nejdražší šperky svým četným milenkám. Vázán mnoha lehkomyslnými přísliby manželství, vyhýbal se však všem závazkům. Znal útrapy vojenského života, a tak pozemského bytí užíval plnými doušky. Jako nezapomenutý "Vert galant" národa žije dodnes v písních a legendách.

O dvě stě let později měla Francie krále jiného ražení. Když se Marie Antoinetta doslechla, že revolucionáři z roku 1789 požádali o chléb, údajně se otázala: "Proč nejedí koláče?"

Jindřich IV. věděl, jak se jeho lid živí. Věděl, jaké to je, když někdo netuší, kde vzít jídlo na příští den. Jednou týdně maso pro každého, to byl pro francouzského krále vysoký cíl.

Mimochodem: že kuřata patří do hrnců, to bychom neměli brát jako všeobecné pravidlo. Samozřejmě že staří Římané jedli kuřata. I v Číně se najdou na jídelním lístku. Indové neznají nic lepšího - pokud budete vařit pro Inda, doporučujeme vám jídlo z drůbeže. Proto tomu nemůže nic namítat žádná z početných indických náboženských sekt.

A přece existuje jeden národ, který nás na cestě za myšlenkou kuřete v hrnci následuje jen váhavě. Nechoďte příliš daleko, zůstaňte v Evropě!

Jsou to, nebo spíše byli: Finové. Samozřejmě ž znali a ctili vejce. Ale že by mohli zabíjet a a pojídat slepice, to je nikdy nenapadlo. Když už jejich slepice nenesly, čekalo se, dokud nesejdou stářím. A pak je pohřbili. Takže opět vidíme: Neexistuje nic, co by neexistovalo.

tisk Tisk stáhnout jako pdf Stáhnout v PDF

FaceBook diskuse