Viktorie, Jan z Ogilvie a Mučedníci ze Sebaste
Dnešní oslavenkyně Viktorie je mužským protějškem Viktora. Victor je latinské slovo a znamená „vítěz"", vťctoria pak „vítězství"". Do češtiny bylo toto jméno překládáno také jako Vítězslava. Viktorií bylo u nás dříve daleko více než dnes, půvabné jméno nosily dívky ve městech i na venkově. Nejznámější Viktorkou je asi dcera sedláka ze Žernova, jejíž smutný příběh literárně zpracovala Božena Němcová ve své Babičce. V minulém století velmi zpopularizovala toto jméno především anglická královna Viktorie (1819-1901). Vládla britskému impériu od roku 1837 až do své smrti, v roce 1876 byla také korunována indickou císařovnou. Její skvělá vláda se dodnes nazývá viktoriánskou érou. Nikdy nepoznala hořkost porážky, a tak význam svého jména beze zbytku naplnila. Jako hlava velké rodiny byla babičkou většiny evropských monarchů, včetně nejzlobivějších vnuků, německého císaře a ruského cara.
Církevní kalendář dnes uctívá Jana z Ogilvie, lépe řečeno Johna, protože se narodil roku 1579 ve Skotsku. Na svět přišel v bohaté a vznešené rodině, která však byla nábožensky rozpolcená na katolíky a presbyteriány. Chlapce, již beztak dost zmateného, poslal jeho otec v 15 letech do zahraničí, aby se zde ještě navíc seznámil s kalvinismem. John se se všemi náboženskými rozpory a problémy těžce potýkal, ale s pomocí meditací a modliteb si nakonec vybral za svou jedinou víru katolictví, s čímž asi rodina zrovna nepočítala. Ba co víc, vstoupil dokonce do jezuitského řádu, získal vzdělání ve svobodných uměních i v teologii a roku 1601 složil řádové sliby. Usadil se ve Francii, kde byl roku 1610 vysvěcen na kněze, ale obava o osud katolické církve v jeho vlasti jej donutila k návratu do Skotska. Zde na sebe brzy upozornil arcibiskupa Spottiswooda, který jej nechal zatknout. John byl podroben těžkému žaláři a mučení, aby se zřekl katolictví a vyzradil své spolubratry, ale vytrval. Jeho katani jej postavili před soud v Glasgowě a jako velezrádce roku 1615 odsoudili k smrti.Poslední dnešní vzpomínka patří Mučedníkům ze Sebaste, u nás také zvaným Čtyřiceti mučedníky. Římský císař Licinius přikázal roku 320 všem křesťanům, aby se pod trestem smrti zřekli své víry. Mezi těmi, kdož od¬mítli, bylo i čtyřicet vojáků dvanácté legie. Ačkoliv byli rozdílných národností, ve svém rozhodnutí svorně setrvali až do hořkého konce. Velitel je podrobil krutému mučení, při němž postupně všichni zahynuli. Jeden prý kruté mučení nevydržel a svou víru odvolal, ale ihned jej nahradil jiný voják, který se prohlásil za křesťana, pohnut osudem svých kamarádů.