Nabídnutí rámě

U nás je zvykem nabíze pravé rámě, neboť tím vyjadřujeme výsadu pro druhou osobu, že půjde po naší pravé straně, to jest na čestném místě. Princip, že čestné místo je pro pravé straně, platí v celém světě, například při rozmisťování osob nebo při rozvěšování vlajek. (Vlastní vlajka jako nejvyšší symbol je vždy "po pravici" jiné vlajky, na čestném místě.

Nejčastěji nabízí rámě muž ženě. Žena tedy jde po pravém boku muže, kromě následujích odchylek.
Dříve existovalo pravidlo, že na čestném místě chodila žena svobodná nebo cizí, kdežto manželka chodila po levé straně. Vycházelo se z toho, že manžel byl hlavou rodiny, a tudíž mu příslušelo místo čestné. Toto pravidlo již neplatí, i když se jedště dodržuje jako tradiční a jako takové není nevhodné.

Toto pravdilo může být v každé zemi jiné podle tamější tradice, vždy však vychází z principu (až na výjimky například v některých zemích v Asii), že žena je ctěna nebo chráněna. Tak například někde (např. v USA), pokud kráčíme po ulici, jde muž mezi vozovkou a ženou, tedy podle směru naší chůze po levé i po pravé straně. Je to prý zvykem z dob, kdy povz mohl rozstříknutím kaluže nebo bahna potřísnit šat ženy. Jinde (např. ve Francii) má muž ženu vždy po pravé straně, ovšem prý z důvodu, že kdysi bylo třeba chránit bezpečnost a čest žen i kordem a pozice muže vlevo byla pro tento úkol příhodnější. (Levák zřejmě tehdy chodil vpravo.) Také jsme-li ve vojenské uniformě a je jisté, že budeme muset častěji zdravit vojenským pozdravem, jdeme po pravém boku ženy, abychom ji nemuseli opakovaně obtěžovat vyvlékáním ruky z jejího podpaží. Pravidlo se tedy může podle různých kritérií přizpůsobovat, ale žena by měla vždy vědět, že zvolený způsob je v její prospěch, až na případy, kdy nám čestné místo vědomě poskytne sama (například jako hlavě rodiny).

Procházíme-li užším prostorem nebo místem, které neznáme, vyvlékneme ruku a jdeme napřed, abychom odstranili případnou překážku. Jdeme-li v oficiálním průvodu dvojic, jdeme po stejné straně jako všichni ostatní.

Na ulici nabízíme rámě jen ženě, kterou důvěrně známe, a naznačí-li, že nabídku nepřijímá, ihned se přizpůsobíme. Nese-li žena ve svých rukou předměty, nabídneme vždy pomoc a ne rámě. Žena však neodevzdá muži nikdy k nesení všechny předměty, ale jen ty nejvíce při chůzi obtěžující, a také si nikdy nenechá nést osobní věci, jako kabelku, kabát přehozený přes ruku a podobně.

Jestliže je nutné nabídnout rámě ženě, aniž by nám byla z více dam určena, vybereme si nejstarší z nich a necháme nejdříve volit muže starší nebo svém představené. Uvádíme-li ženu do nás zavěšnou ke stolu, uvolníme jí rámě dříve, než ke stolu přijdeme.

Rámě se podává se slovím doprovodem "dovolíte", "mohu vám nabídnout rámě" a klidně, bez efektu a bez toho, abychom své rámě nápadně zvedali. Rámě ženy netiskneme a nechámi jí dostatečnou volnost.

Vše, co bylo řečeno vůči ženám, platí pro všechny ostatní osoby vzhlem k nám společensky významnější nebo ty, kterým nabízíme rámě, abychom jim poskytli oporu.

Aby se zavěsil muž do ženy, to vyžaduje důvěrnost: například otec vůči dceři, nebo manžel s manželkou při důvěrném rozhovoru. Ale to už nepatří do pravidel společenského chování, ale mezi důvěrné gesta.

tisk Tisk stáhnout jako pdf Stáhnout v PDF

FaceBook diskuse


Podpora lečby nemoci SMA pro Barborku

Kompletní informace o vzácné chorobě: http://www.smaci.cz

Nadace pro Barborku s SMA