Helena
Dnes se shodují jak občanský, tak i církevní kalendář na tom, že má svátek Helena. Svým původem se jedná o jméno řecké a v překladu znamená „pochodeň z hořícího rákosí""'. Symbolicky bychom snad mohli říci, že Helenky vzplanou při každé příležitosti jako sláma. Abychom jim však tolik nekřivdili, lze jejich jm éno přeložit i jako „světlo v temnotách"", a to je již ze zcela jiného soudku. Toto jm éno nosily dvě významné ženy. Starší z obou dam byla dcerou samotného Dia a Ledy a stala se manželkou spartského krále Meneláa. Zákonitému manželu ji však unesl trójský princ Paris, který se vymlouval na to, že mu ji nabídla samotná bohyně Afrodíté, když mu slíbila nejkrásnější ženu světa. S tím však Meneláos nehodlal dlouze polemizovat. Velmi rychle se mu podařilo přesvědčit okolní panovníky, sestavili velké vojsko a okamžitě se vypravili směrem na Tróju. Slavní řečtí hrdinové zde však narazili na velmi dobře opevněné město a tuhý odpor. A tak se stalo, že zde neplánovaně pobyli drahně let. Nakonec se jim podařilo Tróju přece jenom dobýt, a tak si Meneláos mohl opět vzít svou Helenu zpět. Ačkoliv to tehdy již byla dáma poněkud letitá, její krása, jak to alespoň líčí Homér, byla stále oslnivá. Proto jí manžel vše odpustil a odvezl šiji zpět domů.
Druhou slavnou Helenou byla již zcela historická žena, ovšem té legendární se prý v kráse vyrovnala. Narodila se kolem roku 255 v Bíthýnii (Turecko) v rodině hostinského. Když dospěla, všiml si ztepilé dívky budoucí římský císař Constantius Chlorus a odvedl šiji do svého paláce. Jejich soužití bylo v roce 274 požehnáno synem, pozdějším vynikajícím císařem Konstantinem Velikým. Avšak Helenin druh se stal náhle římským spoluvladařem, a tak musela Helena zmizet. Vrátila se až po dlouhých letech, když se stal císařem její syn Konstantin. Není jisté, kdy se Helena stala křesťankou, ale při svém návratu jí zřejmě již byla. Po vyhlášení milánského ediktu, jímž byla v roce 313 dána křesťanům úplná svoboda vyznání, věnovala všechny své síly tomu, aby uvádění tohoto nařízení vešlo v život. Její syn ji velmi miloval a ctil. Dokonce jí roku 327 udělil titul císařovny, a tak smyl otcovu hanbu. V pokročilém věku vykonala Helena dlouhou pouť do Palestiny, kde pomáhala potřebným a zakládala mnohé kostely. Její jméno je spojováno především s nálezem Kristova kříže poblíž vrchu Kalvárie. Ve starší literatuře se však o tomto nálezu ve spojení s jejím jménem vůbec nehovoří. Tato událost tedy spíše patří do říše legend, které se kolen. ní postupem času navršily. Helena zemřela sedm let před svým synem. Stalo se tak 18. srpna roku 330 v Níkomédii (dnes Izmit, Turecko).
Ve východní církvi se slaví Helenina památka společně s jejím synem Konstantinem 21. května. Helena se stala velmi uctívanou světicí a je patronkou Frankfurtu, Pesary, Ascoli, biskupství trevírského, bamberského a basilejského. Vedle toho také ochraňuje barvíře, vlásenkáře, hledače pokladů a veškeré doly.