Albína, Adelaida, Adéla a Běla
V našem kalendáři má dnes svátek Albína. Toto jméno je latinského původu, znamená „bílá", a mohli bychom tedy snad říci, že se jedná o obdobu naší Běly. Ta má ale svátek 21. ledna.
V církevním kalendáři si dnes připomeneme Adelaidu nebo také Adélu. Základem obou jmen je německé jméno Adelheid, tj. „bytost ušlechtilá a vznešených způsobů".
Dnešní světice taková skutečně byla. Adelaida (Adelheid) se narodila v roce 931 v Burgundsku a její otec byl tamním králem. Již ve věku 6 let ji zasnoubil s Lotharem Italským a o deset let později se již konala slavná svatba. Ačkoliv byla Adelaida ještě mladičká, stala se brzy vzorem pro všechny křesťanské manželky; vedle svých povinností manželských se ještě věnovala péči o nejchudší své Lombardie. Avšak tři roky po svatbě její manžel zemřel. Jeho samozvaný nástupce sousední vévoda Berengar II. Ivrejský odebral mladé vdově vládu i korunu a nutil ji, aby si vzala jeho syna. Potřeboval totiž uloupení trůnu nějak legalizovat a Adelaida byla všeobecně pokládána za dědičku Itálie. Takové čachrování však ona odmítla, a tak se ocitla ve vězení. Nový král ji odvezl i s její dcerou na hrad Garda, jehož zbytky se ještě dnes tyčí nad severoitalským jezerem Lago di Garda. Berengar se rozhodl, že mladou vdovu přinutí ke svatbě násilím. Mučil ji hladem, bitím a kopanci, ale nebylo to nic platné. Nakonec Adelaidě pomohl k útěku královnin bývalý kaplan Martin. Takřka čtyři měsíce se tajnou podzemní chodbou prokopával do vězení, poté osvobodil Adelaidu i její dceru Emu a společně uprchli do pevnosti Canossa.Mezitím královnin příznivec lombardský biskup jednal. Pozval do Itálie Ottu I. (912-973). Ten v zemi dobýval hrad za hradem, až na Canosse objevil mladou vdovu a na první pohled se do ní zamiloval. Vrátil Adelaidě korunu a v roce 951 si hezkou ženu vzal. Štěstí jim přálo, neboť byli v roce 962 korunováni v Římě na vůbec první císaře a císařovnu římskoněmecké říše.
Mladá panovnice nezpychla, ani když se stala první evropskou dámou. Sama zažila velké utrpení a hlad, měla proto pochopení a soucit s nešťastníky a chudáky. Svůj život zcela naplnila milosrdnými skutky. Založila a dotovala mnoho církevních institucí, které se zabývaly charitativní činností. S Ottou měla čtyři děti a jejich šťastné manželství trvalo přes dvacet let. Po smrti Ottově však vzniklo napětí mezi Adelaidou, synem Ottou II., ale především snachou Theofanou, takže moudrá stará císařovna se raději uchýlila do ústraní. Po smrti svého syna Otty II. a jeho manželky se postavila v roce 991 opět do čela země, když převzala spolu s mohučským arcibiskupem regentství za svého vnuka Ottu III. Vedle správy země se věnovala hlavně zakládání klášterů a velkoryse je podporovala. Poslední roky svého života strávila Adelaida v klášteře v Selžu v Alsasku (Francie), kde 16. prosince roku 999 zemřela. Papež Urban III. ji v roce 1097 přijal mezi svaté.Adelaida se stala vděčným námětem umělců všech dob. Vždy bývá zobrazována v císařském rouchu. S korunou na hlavě je vidět na sgrafitu v magdeburském domě (kolem roku 1235).