Erika, František z Pauly a Marie Egyptská
Pěkným, ale u nás málo obvyklým jménem je Erika. Je ženskou obdobou jména Erich či Erik (26. října), které prý vzniklo ze staroislandského Eirí-kur, což znamenalo „vážený vládce". Erika proto může klidně také být „váženou vládkyní".
Církevní kalendář dnes představuje dalšího z mnoha Františků. František z Pauly (světcovo rodiště u Neapole) se narodil asi roku 1436. Založil Řád nejmenších bratří, minimu nebo též paulánů (pavlánů). Původně se tato společnost nazývala poustevníci sv. Františka z Assisi a řeholi schválil roku 1474 papež Sixtus IV. František se řeholnímu životu věnoval již od třinácti let. Brzy se kolem něho začali shromažďovat další stejně smýšlející lidé, které tento asketický mladý muž přitahoval. Konečně roku 1454 všichni přešli ke klášternímu způsobu života a zřídili v Cosenze první klášter a kostel. A brzy následovaly další, hnutí se rychle šířilo celou jižní Itálií. Řádové bratry zavázal František stálým a přísným půstem. Jeho autorita rostla, navíc získal i pověst divotvůrce, nechal si jej zavolat i nemocný francouzský král Ludvík XI. K nemocnému panovníkovi dorazil František v roce 1482. Z nemocí mu nepomohl, ale prý výrazně ulevil jeho svědomí a připravil jej na pokojnou smrt. Ludvíkův nástupce Karel VII. učinil z Františka na celých 25 let svého věrného rádce. Dal mu postavit klášter v Plessis-les--Tours, z něhož se nový řád rozšířil do Německa a Španělska. František z Pauly zemřel v tomto domě na Velký pátek 2. dubna 1507. Po smrti se stal patronem poustevníků a ochraňoval lidi před morem, jeho přímluvy měly pomáhat také při manželské neplodnosti. V roce 1943 si jej zvolili za svého ochránce italští námořníci.
Další dnešní světicí je poustevnice Marie Egyptská. Narodila se ve 4. století v Alexandrii a v jejím příběhu se překrývají pravda s legendou. Dlouho se prý živila jako nevěstka, až se s jednou poutničkou lodí dostala k Božímu hrobu do Jeruzaléma. Ke hrobu ji však neznámá síla nepustila. Jako zasažená bleskem padla k zemi a dala se na pokání. Plných čtyřicet sedm let žila na poušti a kála se. Na konci života ji navštívil mnich Zosimus a podal jí svaté přijímání. Za rok Marie zemřela a byla spasena. Je patronkou nevěstek, kajícnic, zkroušených hříšnic a modlitby k ní ochraňují při horečkách.