Dana, Damas/Damasus (I.) a Tassil

V občanském kalendáři má svátek Dana. Toto jméno je hebrejského původu a znamená „soudkyně". Mužským protějškem je Dan. Dana je celosvětově velice oblíbena a naše země nejsou v tomto směru žádnou výjimkou.
V církevním kalendáři dnes nalézáme méně běžné jméno Damas. Jmenoval se tak papež, který žil ve 4. století. O jeho původu se toho mnoho neví. Někdo tvrdí, že pocházel ze Španělska, jiní se domnívají, že byl rodilým Římanem  druhá verze se přitom zdá pravděpodobnější. Na svět přišel asi v roce 305. Jeho životní osudy se před námi začínají odvíjet až od okamžiku, kdy byl v roce 366 zvolen papežem. Menší část křesťanů prohlásila za papeže Ursina, a rozkol byl na světě. Mezi oběma stranami vypukly ostré a krvavé boje. Dokonce i Damas (či po latinsku Damasus) byl nějaký čas obviněn z vraždy, ale o několik měsíců později byl osvobozen, když prokázal svou nevinu. Pontifikát Damase L, ač začal velmi problematicky, patří k těm úspěšnějším. Podařilo se mu pozvednout morálku kléru, když nařídil ženatým klerikům naprostou zdrženlivost, protože tvrdil, že „služebník Boží musí dodržovat stálou čistotu". Jeho nejdůležitějším rozhodnutím však bylo vydání příkazu, aby Jeroným revidoval překlad bible. Tato Vulgáta, jak se dílo později nazývalo, nabyla v dalších stoletích obrovského významu a svou platnost si drží vlastně až do současnosti (Vulgáta nova). Papež Damas I. zemřel v požehnaném věku 11. prosince roku 384 v Římě.
V italském hlavním městě upomínají ještě dnes četné budovy a zařízení na tohoto papeže. Jeho jméno nese spolu se jménem sv. Vavřince i kostel, v němž našel poslední odpočinek. Dnešní chrám stojí nad původní stavbou, kterou dokončil ještě Damas v roce 380. Původně byl svatostánek zasvěcen jenom sv. Vavřincovi, ale když sem přenesli mrtvé papežovo tělo, dostal kostel jména dvě.V kalendáři je dnes také připomínán Tassil III. z Bavorska. Tento světec nebyl jen tak někým. Stal se vévodou a patřil k předním bavorským šlechticům. Narodil se kolem roku 730. Své vladařské hodnosti používal k podpoře církve v tehdejší bavorské oblasti, ale také v Korutanech a Tyrolích. Do historie vešel jako zakladatel mnoha klášterů a obnovitel dávno rozvrácených mnišských domů. Jeho nejslavnějšími klášterními nadacemi jsou Wessobrunn již¬ně od Amerského jezera (773) a Kremsmůster v Rakousku (777), kde ještě dnes ukazují Tassilův kalich a svícen. Vévoda Tassil III. zemřel 11. prosince roku 800 v hesenském Lorschu poté, co ho Karel Veliký odsoudil k doživotnímu klášternímu vězení za opuštění jeho vojska. Tak dlouho tedy stavěl vévoda kláštery, až v jednom nakonec sám skončil.