Úklon
Jestliže jsme přišli do společnosti a zdravíme ženu, je slušné se při pozdravu uklonit, a jde-li o starší ženu nebo společensky výše postavenou ženu, měl by být úklon hlubší (nikdy ne však hlubší než po naše ramena). Nezdravíme s tváří, na níž není vidět žádné pohnutí: to je pro zdravenou osobu nepříjemné. Neukláníme se také jako stroj, protože to vypadá komicky a neprojevujeme při pozdravu svojí svižnost, jako bychom chtěli ukázat svůj pohybový talent. Pozdrav má zůstat vždy výrazem úcty nebo milého přátelství.
Pánům se nikdy neklaníme, ale k pozdravu starším mužům nebo mužům vysoce postaveným přidáme úklon hlavou. Když se ženě ukloníme, děláme to v takové vzdálenosti od ní, abychom nemuseli v případě, že nám podá ruku, jí vycházet vstříc. Jestliže vítáme hosty ve svém domě nebo v místnosti, kam jsme je pozvali, zdravíme ženy stejně, jako bychom přišli na pozvání k nim, ale pánům se ukloníme jen náznakem a k pozdravu přidáváme úsměv nebo výraz tváře, který působí upřímností a vřelostí.
Jestliže známí ve veřejné místnosti, kde sedíme, jdou směrem k nám a je nepochybné, že se u nás zastaví, vstaneme, jsme-li mužem, dříve než k nám přijdou. Není již zvykem, nezastavují-li se u nás, abychom povstali k pozdravu: pozdravíme vsedě a přidáme mírný úklon. Ženy nevstávají, ani se neuklánějí, jen mírně pokývnou hlavou.
Sdílet
