Nizozemsko

Hlavní město: Amsterdam
Rozloha: 41 562 km²
Počet obyvatel: 16 335 998
Státní zřízení: konstituční monarchie
Měna: euro (EUR)

Charakteristika: praktičtí, šetrní, svobodomyslní
Co nemají příliš v oblibě: plýtvání, zakrytá okna, pohlcování pevniny mořem
Co mají rádi: pracovitost, slanečky a sýry, fajánsové nádobí
Co je typické: Philips, větrné mlýny, poldry - vysušené mořské dno

Okna bez záclon a žaluzií

Veřejné je v Nizozemí i to, co v jiných zemích zůstává skryto. Prý to vystihuje nepřeložitelné holandské slovo gezellig. Vyjadřuje zvláštní vztah Nizozemců k bydlení, k domovu a k lidskému soužití. Možná je gezellig důsledek jejich estetického cítění, neboť propojení interiéru bydlení s exteriérem domu patří k holandské tradici. O co tedy vlastně jde? Dodnes nalezneme zářící nezakrytá okna domků starého Amsterodamu stejně jako Delftu nebo Leidenu. Tato tradice je porušena pouze na odlišných sídlištích. Nizozemci nemilují rolety, žaluzie ani husté záclony, do oken zato umisťují kaktusy, muškáty či africké fialky, hmoždíře, naleštěné samovary, měděné vázy, dále fajánsové nádobí a panenky ze sádry, to vše korunují kyticí z klasů a slaměnek. A tak za večera nahlížíme do pokojného života holandské rodiny.

Nezakryté okno ještě nemusí být znakem pohostinnosti vůči hostům. U Holanďanů je pozvání do rodiny opravdovým vyznamenáním. Největší rozdíly jsou mezi jižním Brabantskem a severním Frískem. Na chladném severu vám někdy nepodají ani ruku na rozloučenou, oceňují především málomluvnost a věcnost, o to déle však na vás uchovávají vzpomínku. Na brabantském jihu vás vřele obejmou a políbí, zahrnou slovy přátelství, která je ovšem nutno do jisté míry brát jako společenskou formalitu.

Hrdinové vysušeného moře

"Bůh stvořil zemi a Holanďané k tomu přidali Holandsko."
Důležitá informace o Nizozemsku se váže k území, na němž se rozkládá. Krajina leží z jedné čtvrtiny 5 až 7 m pod hladinou moře, 1/7 území má nadmořskou výšku 1 m a jen 2 % leží výš než 50 m nad mořem. Ve 12. století vtrhlo do země moře a vytvořilo ohromný Zuiderský záliv, jehož slaná voda končila u bran Utrechtu. Po sedm staletí Nizozemci vzdorovali ohromnému tlaku nespoutaného živlu. Teprve ve 20. století byl realizován projekt na vysušení tohoto moře, jehož autorem byl inženýr Cornelius Lely. V roce 1932 přestalo Zuiderské moře existovat. Území dobytá na moři se nazývají poldry a před záplavami je chrání hráze zvané dykes. Další fází bylo zúrodňování mořského dna, což představovalo 40 000 km odvodňovacích výkopů. A tak si Holanďané svoji zemi opravdu vyvzdorovali. Vysušili a zúrodnili přes 7 000 km² půdy, což je asi 20 % současné rozlohy Nizozemska.

Jak se dělá Holandsko

Karel Čapek tento je skvěle popsal ve svých Obrázcích z Holandska (vyd. r. 1932): "Tož to jsem na vlastní oči viděl, jak se dělá Holandsko... vezme se kus moře, ohradí se a vypumpuje se, i zůstane dno, na něž pořádný kus Evropy dodává řekami své nejlepší bahno a moře jemný písek. Holanďan to vysuší a zaseje na to trávu, krávy jsi spasou, Holanďan je podojí a udělá z toho sýr, který v Goudě nebo Alkmaaru prodá do Anglie. Což je, mimochodem, názorný příklad o koloběhu hmoty."

Deltaplan - systém ochranných hrází

V noci na 1. února 1953 se na zeelandském pobřeží rozbouřilo moře až do nepříčetnosti. Mohutné vlny prolomily pobřežní hráze na 67 místech. Do krajiny se začaly valit ohromné masy slané vody. 70 000 obyvatel muselo rychle opustit své domovy, 1835 se jich utopilo. Celá desetina Nizozemska se ocitla pod vodou. Devět měsíců trvalo, než se podařilo hráze utěsnit. Stalo se to za pomoci nepoužitých obřích betonových kesonů, které sloužily Spojencům při invazi v Normandii k vybudování umělých přístavů. Byly sem pracně dopraveny přes kanál La Manche z Anglie.

Nebyla to první katastrofa Zeelandu. V roce 1421 připravily protržené hráze o život 100 000 lidí. Další neštěstí následovala v letech 1532, 1570, 1634. Záplava v roce 1825 zničila tisíce čtverečních kilometrů území i s úrodou.

5. listopadu 1957 přijal nizozemský parlament zákon o deltě. Na základě studie nazvané Deltaplan bylo rozhodnuto uzavřít ramena delty obrovskými přehradami, a definitivně tak zabránit dalším povodním. Uskutečnění tohoto plánu si vyžádalo 30 let práce a bylo v podstatě dokončeno výstavbou poslední přehrady Oosterscheldekering v roce 1987. Vzniklo největší vodní dílo na světě, na jehož výstavbu byly vynaloženy nesmírné prostředky ve výši téměř 5,5 miliardy eur. Definitivní dokončení stavby pak znamenala výstavba protipovodňové hráze na vodní cestě Nieuwe Waterweg v oblasti Hoek van Holland na severovýchodě v posledních letech 20. století.

Samotná přehrada na Oosterschelde spotřebovala dvě třetiny z celého rozpočtu, především na změny, které byly v projektu provedeny. Zvítězily totiž hlasy ochránců přírody (a pěstitelů ústřic od městečka Yerseke), že proti původnímu projektů, který by tuto část delty změnil ve sladkovodní nádrž, je nutno zachovat přílivové mořské proudění, i když kontrolované proti bouřlivému přílivu, a tím zachovat slané mořské prostředí. Výsledkem byla přehrada skládající se jak ze sypaných hrází, širokých u dna až 2 km, tak celkem z 63 vodních propustí, uzavřených obrovskými pohyblivými ocelovými vraty. Pro zavěšení těchto vrat bylo na zpevněném dně vybudováno 66 železobetonových pilířů, každý vysoký jako patnáctiposchoďový dům. Jejich rozestup je 45 metrů a ocelová vrata v nich zavěšená jsou silná přes 5 metrů a váží více než 500 tun. Propusti jsou obvykle otevřeny a umožňují volné proudění mořské vody do delty při přílivu i nazpět při odlivu. Zavírají se jen při velkých bouřích asi jednou za rok. Úplné uzavření trvá 60 minut a provádí se pomocí 126 hydraulických motorů. Pro jejich provoz je vybudována vlastní elektrárna.

Slaná voda zůstala i v jezeře Grevelingen, i když bez kolísání vody při přílivu a odlivu. Slané je i jezero Veerse Meer. Naproti tomu řícní sladké vody naplnily jezera Haringvliet (to leží severněji, už v provincii Zuid-Holland) a Volkerak. Zejména z prvního se stala oblíbená rekreační oblast. A ústřice z Yerseke v slané nádrži Oosterschelde jsou prý ještě chutnější, než byly před stavbou přehrady.

Pozor na termíny

Místo správného termínu Nizozemsko se často používají pojmy Holandsko nebo Nizozemí. Holandsko se vztahuje na historické území někdejšího hrabství Holland, které se stalo základem budoucího státu.

Nizozemí má vztah k termínu Nederlanden, tj. nízkopoložná území. Od 15. století zahrnuje část Nizozemska Francie, Belgie a Lucemburska.

Trocha historie

V 10. - 11. století vznikají hrabství Holland, Brabant a Flandry. Amsterodam byl už ve 14. století důležitým přístavem. V 15. století bylo nizozemské území součástí habsburské říše. V 16. století sílí vliv reformace, hlavně kalvínské. Roku 1579 vzniká svaz sedmi severských provincií Utrechtská unie, později v čele s Vilémem I. Oranžským. 17. století je hospodářsky nejúspěšnějším obdobím země, která se stala koloniální velmocí, centrem světového obchodu a líhní uměleckých talentů (Rembrandt, Vermeer).

Za 1. světové války si země zachovala neutralitu, za druhé byla okupována Německem. Tehdy obyvatelé Amsterodamu jako jediní v Evropě protestovali proti pronásledování a deportaci (70 000) svých židovských spoluobčanů.

Nizozemsko patří k zakládajícím členům Evropské unie. V 90. letech se aktivně podílelo na její činnosti, důležitou roli hrál Amsterodam.

Amsterodam

"Město, jež vždy mívalo řadu privilegií, se vyznačovalo rozmanitostí, svobodomyslností a náboženskou tolerancí. Po staletí bylo - stejně jako celé Nizozemsko (vzpomeňme naší pobělohorské emigrace, jmenovitě J. A. Komenského - poz. J. K.) - útočištěm cizinců, kteří byli ve své vlasti ohroženi pro své náboženské vyznání či politické smýšlení (hugenoti, židé, volnomyšlenkáři, disidenti aj.) Všeobecnou tolerancí a snahou o vzájemné soužití Amsterodam ukazuje, že duch demokratické tradice v něm přetrvává." (Nizozemsko, Olympia 2000)

Frísové, Brabanti a Holanďané
Nizozemsko je konstituční monarchií (od roku 1980 vládne královna Beatrix Vilemína II.). Území se dělí úředně na 121 provincií, neúředně na sever a jih. Úřední jazyk je nizozemština. K tomu připočtěte množství dialektů a dostanete pestrou směs jazyků. Na severu žijí Frísové (asi 10 % obyv.), kteří mluví frísky a liší se od Holanďanů fyzicky i psychicky. Na jihu žijí Vlámové (Brabanti - asi 13 % obyv.), kteří si liší od ostatního protestantského obyvatelstva římskokatolickým náboženstvím a jazykem, jehož spisovná forma je uzákoněna v sousední Belgii.

Nizozemsko se pyšní nejvyšší průměrnou hustotou zalidnění v Evropě (465 obyl./km² - údaj z knihy Nizozemsko, Olympia 2000)

Rodinná etiketa

Holandské děti jsou - jako ostatně děti takřka v celé západní Evropě - z našeho hlediska poněkud nevycválané, touží návštěvu ohromit za každou cenu. A tak vám může přistát na hlavě téměř cokoli a hostitelé s úsměvem poznamenají, že z toho děti vyrostou. Destrukce mládeže je v Nizozemí značná, souvisí s i brzkým začátkem - 12 let - užívání drog (drogy jsou podle zákona volně dostupné) a alkoholu - 16 let).

Křestních jmen mohou mít Holanďané až pět, libují si však v různých zkratkách. A tak cizinec těžko pozná, že Hany, Hanše, Anek, Janek, Jany, Johan a Any patří ke kalendářní Johanně a že Kori patří mladému muži jménem Robert Jan Alexander Hendrikus Cornelius.

Domy na grachtech

Domy lemující břehy grachtů v celé řadě nizozemských měst jsou pozoruhodné. Jsou hodně odlišné od běžných domů už svým založením. Spočívají na bahnité, provlhlé půdě do které bylo nutno při jejich stavbě zatlouct stovky dřevěných kůlů, na kterých stojí jako na chůdách. Nejsou nijak moc stabilní, opírají se o sebe navzájem. Když se některý zřítí, vypadne opora sousedních domů a je nutno je složitě zabezpečovat podpěrami. Dřevěné kůly ve vlhkém prostředí dosvědčují, že dřevo je jedním z nejúžasnějších, všestranně použitelných materiálů. Působením vlhkosti sice zčernají, ale současně se zakonzervují, takže i po staletích často zůstávají pevné a neporušené.

Zlaté období výstavby pakhuisů, jak se tyto domy nazývaly, bylo v 17. století. Sloužily především obchodu, proto v nich byla rozsáhlá přízemní skladiště. Těžké náklady se dopravovaly přímo z lodí za pomoci kladky či kladkostroje, upevněného na průčelí každého domů. K tomu účelu byly tyto domy poněkud předkloněny, aby se náklady nedřely o zeď. Háky a traverzy jsou na mnoha z nich vidět dodnes a dodnes se také používají jako jakýsi způsob externího výtahu. V domech byly vedle skladišť zámořského zboží také nezbytné kanceláře, balírny, expedice a byty majitelů nebo nájemců.

Pravé holandské bifteky

(Holandse biefstuk)
4 bifteky po 120g, 120g másla, sůl, pepř, mléko
Maso nepereme, ale okraje pečlivě oškrabeme. Osolíme, opepříme po obou stranách. Rozpustíme na pánvi máslo, a jakmile přestane pěnit, vložíme do něho maso. Při pečení stále masem pohybujeme a obracíme dvěma lžícemi, aby z něho nevytekla šťáva. Chceme-li je krvavé, stačí opékat 2 minuty po každé straně. Maso vyjmeme z pánve a položíme na horký talíř. Do omastku přidáme 1 lžíci mléka a krátce povaříme. Šťávou polijeme horké bifteky. Podáváme s opékanými brambory a se salátem. (Mezinárodní kuchařka, Avicenum 1988)

Střídmost v pohoštění

Mnoho rodin tráví své víkendy uzavřeně ve svých domech, u svých umělých rybníčků s lekníny a čolky a svými domácími zvířaty. Takové sobotní posezení se sousedy patří k poklidnému nizozemskému koloritu, ovšem pohoštění je na náš vkus většinou velmi skrovné. Paní domu obejde s krabicí se sušenkami všechny hosty a pak ji uzavře a uloží. Bohatě prostřené stoly patří jen k nejslavnostnějším životním příležitostem.

Jídlo a úspornost

Holandské ženy nakupují raději v malém, tak 4 kotlety a půl kila rajčat: nelení a jedou přes celé město za levnějším zbožím, zboží pečlivě prohlížejí, jen aby se proboha nenechaly ošidit. Hlavně nic nevyhodit...

Holandský jídelníček se výrazně liší od našeho. Jídla s vrstvou syrové zeleniny, pod níž se všechno ostatní ztrácí, brambory pomačkané dohromady s kapustou (Boerenkol Stampoot) a k tomu kus buřtu (Rookworst), hranolky ochucené různými omáčkami (např. z burských oříšků - Satésaus) s karbanátkem (Frikandel). Populární jsou slanečci.

Známé jsou holandské sýry. Být slavný díky sýrům, to se podařilo malebnému městečku Alkmaaru a ještě menšímu Edamu (čti eidamu). Podle doby zrání rozeznávají Nizozemci sýr mladý (jouge kass), uležený (bolegen kass) a starý (oude kass). Čím starší sýr, tím pikantnější chuť.

Zapít je můžeme nizozemským pivem (Heineken, Amstel), v restauracích ho odměří rovné 2 deci! Jako digestiv si dáme nizozemský likér Advocaat.

Sýry

Holandské sýry jsou ve světě pojmem a Nizozemsko patří k předním světovým vývozcům tohoto zboží. Holanďané jako skvělí obchodníci dovedou své tradice výroby sýrů využít i jako divadlo pro turisty. Ve čtvrtek dopoledne svážejí autobusy návštěvníky na velké sýrové trhy v Goudě, v pátek dopoledne se koná ještě velkolepější „sýrové“ divadlo na náměstí v Alkmaaru. Sem se vypravují speciální „sýrové expresy“ z Amsterdamu, a dokonce až z Rotterdamu. Své umění výroby sýra předvádějí i menší provozovny na některých farmách, a to hlavně pro turisty.

Archeologické nálezy potvrdily, že sýry se na nizozemském území vyrábějí už více než 1100 let. Ve středověku získala výroba holandských sýrů reputaci i v okolních zemích a na sýrové trhy sem začali dojíždět zahraniční kupci. V době rozkvětu Nizozemska v 17. století získaly tyto sýry velkou oblibu proto, že při procesu zrání ztrácely málo vlhkosti, a jejich váha proto zůstávala téměř stabilní. Díky dlouhé trvanlivosti se sýry staly vynikající zásobou potravy pro dlouhé námořní plavby. Když se k tomu připočítá jejich jemná a bohatá chuť, je pochopitelné, že obchod s nimi dosáhl velkého rozkvětu, který trvá dodnes.

Nizozemský objev ginu

"Někdy v 17. století se zrodil gin. Jeho objevitelem byl prý Holanďan Sylvius (vlastním jménem Franciscus dela Boe, vědec v oboru medicíny. Většina tehdejších destilátů drhla v krku a ještě dlouho pálila v krku jako ohnivá koule. Vynálezce předestiloval čistý laboratorní líh s bobulemi jalovce, neboť chtěl vytvořit lék na čištění krve. Jeho lék se brzy ujal, léčil ovšem zcela jiné neduhy... Je třeba podotknout, že na vynález ginu si činí nárok též Angličané." (K. Pinka, Minimum o pití)

Svátky

Odlišné od našich jsou pohyblivé svátky církevní (Nanebevstoupení a Svatodušní), památnými dny jsou 4. a 5. 5., 30. 4. se slaví královniny narozeniny. V tento den se celé Nizozemsko promění v ohromný bleší trh. Kdo má co prodávat, může tak činit kdekoliv. Stylové je obléknout na sebe něco oranžového, barvu královského rodu, nebo si na hlavu nasadit papírovou korunku.

Drogy

Nizozemsko proslulo svým tolerantním postojem k tzv. „měkkým drogám“ – marihuaně, hašiši, extázi. Velkým omylem drogových turistů z jiným zemí je domněnka, že drogy jsou v Nizozemí legalizovány. Nikoliv, všechny drogy jsou nelegální, tolerují se však „měkké drogy“ pro osobní použití, což v chápání policie znamená maximálně 5 gramů. Bude-li u někoho nalezeno větší množství marihuany, může být kvalifikován jako dealer, na což jsou tvrdé postihy. Prodávat „měkké“ drogy mohou jen obchody s oficiální licencí, veškerý prodej na ulici je striktně zakázán.

Postoj nizozemských úřadů k drogám vychází z tolerance k osobní svobodě každého občana, pokud tak neohrožuje jiné spoluobčany. Domnívají se, že to je vlastně pokus o řešení problémů s nebezpečím drog. Státy Evropské unie nejsou z tohoto tolerantního postoje nijak nadšené. Nizozemsko je v tomto směru se svým názorem dost osamocené a pod tlakem.

Kladný výsledek je možno vidět v tom, že se podařilo přesunout drogy z ulice, z kriminálního okruhu, do tzv. „koffieshopů“. Zdá se, že se alespoň na první pohled podařilo odstranit skupinky mladých lidí povalujících se na nábřežích s pohozenými injekčními stříkačkami kolem, s vysokým rizikem HIV a žloutenky, jak to bylo k vidění ještě před několika lety.

Najít prodejnu marihuany není obtížné – ve větších městech, a zvláště v Amsterdamu jsou prakticky na každém rohu a je jich víc než kaváren. Koffieshopy mají oficiální licenci, jsou pod státní kontrolou a pravděpodobnost podvodů na zákaznících je poměrně malá. Bývají často označeny typickými listy indického konopí, případně barvami (červená, zlatá, zelená, což jsou barvy hnutí rastafariánců).

Na vlně výnosného zájmu o drogy se vezou i další podnikatelé – objevily se Grow shopy, které prodávají semínka různých druhů kanabisu, návody na pěstování, půdní substráty, speciální hnojivo atd. V Amsterdamu je asi nejznámější Interpolm.  Je zde i Muzeum marihuany a muzeum Magic Mushroom, podniky populární především u cizinců. Na závěr je nutno důrazně připomenout, že zatímco v Nizozemí se „měkká droga“ pro osobní potřebu toleruje, v sousedních zemích tomu tak není. Pokud se někdo pokusí dopravit drogy nakoupené v Holandsku domů, může mít velmi vážné problémy jak v Německu, tak v České republice.

Doprava

Silniční síť je hustá a kvalitní. Časté jsou kruhové objezdy. Na křižovatkách stojí uprostřed sloup - rozcestník, který svými ukazateli naznačuje i směr. Chcete-li tedy pokračovat rovně za nosem, není možné příslušnou cedulku přečíst...

Cykloturistika

Nikde jinde v Evropě se nesetkáte s takovým počtem lidí jedoucích na kole. Kolo je pro Nizozemce ideálním dopravním prostředkem na krátké vzdálenosti, ale dává i možnosti výletů do přírody a pro turistiku. Rovinaté Nizozemsko k tomu má ty nejlepší podmínky a je pravým cyklistickým rájem. Počet jízdních kol se zde odhaduje na více než 13 milionů. V naprosté většině nepatří místní kola k nějakým výkřikům techniky. Slouží jen a jen jako solidní dopravní prostředek, a proto se přehazovačky, bowdeny, apod. považují za zbytečné výdaje. Velkou část kol byste mohli dokonce označit za antikvární rachotiny. Přesto jsou předmětem častých krádeží. Mnohdy ani tak nejde o krádeže kvůli majetku. Spíše se někdo potřebuje někam svézt, tak si vezme nejbližší kolo a v cíli své cesty ho zase pohodí.

Pro neadaptované cizince je ve velkých městech cyklistický provoz zdrojem stálých problémů. Zejména při přecházení ulice. Na chodníku je nutno se nejdříve rozhlédnout dozadu, doleva a doprava, zda nejede kolo, pak při přecházení ulice doleva a doprava, zda nejede auto, a na druhém chodníku znovu vlevo a vpravo, zda se neblíží nějaký další divoký jezdec na kole. Žádný z cyklistů obvykle nepředpokládá, že byste mohli vstoupit do jim vyhrazeného pruhu. Navíc jsou mnozí z nich velmi neukáznění a vynoří se zcela neočekávaně z různých průchodů a uliček, kde je vůbec nečekáte. A jestliže na vás pak něco křičí, určitě to nejsou přátelské pozdravy.

Kola slouží také k dopravě různých nákladů a zavazadel. Na kole se nakupuje, flirtuje, poslouchá hudba, konzumuje zmrzlina, manifestuje, dopravují psi, vezou děti do školky, čtou dopisy a vykonává se množství dalších překvapujících činností.

Tulipánová země

Až v 16. století pronikly tulipány z Turecka do Holandska. V 17. století se staly symbolem bohatství a za jejich cibule se platily závratné částky. V roce 1998 byl zahájen projekt "tulipánového tunelu" dlouhého 24 km, který má spojit hlavně amsterodamské letiště s květinovou burzou.

Tulipán je nizozemskou erbovní květinou.

Zajímavosti

K Nizozemsku patří neodmyslitelně tyto pojmy: Philips, větrné mlýny, delftská fajáns, tulipány, sýry a kola. Směs toho, co tyto pojmy představují a ještě mnoho dalšího je Nizozemí. Kde jinde než v rovinatém Nizozemí by se lidé mohli domlouvat nastavením lopatek větrných mlýnů, např. nastavením lopatek v poloze "X" hlásá: "Narodil se nám potomek!", lopatky ověšené pentlemi se chlubí svatbou.

Je praštěný pavlačí, říkáme my. Je uhozený kartáčem na leštění bot, říkají Němci. Je klepnutý větrákem, říkají Holanďané - a potvrzují tak tradici větrných mlýnů.

Slavné umělecké osobnosti

Nizozemskou malířskou školu proslavili Vermeer van Delft (Mlékařka) a Rembrandt (Noční hlídka). Z malířů, kteří byli ovlivněni moderními malířskými směry, jmenujme Vincenta van Gogha (Slunečnice). V jedinečných kolekcích obrazů v Amsterodamu, Haagu aj. se zachovala mistrná díla nizozemských malířů, kteří na nich zachycovali bez nabubřelosti a sentimentu převážně realitu všedního dne.

V Nizozemsku je rozeseto množství kulturně-historických památek. Zajímavá je architektura. Městské patricijské domy se kvůli nedostatku místa stavěly úzké do hloubky a výšky. Nezbytným vybavením byl ocelový hák ve štítu, důležitý doplněk domu umožňující stěhování větších předmětů, který se objevuje i v moderní holandské architektuře. Mnoho skvostů ve stylu holandské renesance (architekt H. de Keyser) a klasicismu (architekt J. van Campen) objevíme v Amsterodamu. Vůdčí osobností moderního stavitelského umění byl H. P. Berlage (tzv. amsterodamská škola - komplex obytných domů Dageraad v Amsterodamu), později Aldo van Eyck.

Doporučit článek