Oslovování

Při oslovování je nutné si zapamatovat, že v našich podmínkách oslovujeme pane, paní, slečno pouze osoby neznámé, tedy ty, kterým jsme nebyli představeni. V ostatních případech připojíme buď akademický titul, funkci nebo příjmení.

V některých případech je obvyklé oslovení paní, slečno plus křestní jméno (např. v kadeřnictví; tento způsob je vžitý i v určitých profesionálních skupinách, např. v divadlech, ale pouze pokud patříme do té dané skupiny, protože toto oslovení má už nádech familiárnosti.)

Křestním jménem oslovujeme pouze velmi dobré přátele a známé. Zpravidla ty lidi, se kterými si tykáme. Oslovování křestním jménem je obvyklé i v různých zájmových klubech (sportovních, ochotnických kroužcích, apod.). Říkat komukoli pouze příjmením je naprosto chybné a svědčí o nedostatku společenského taktu.

A jak naložit s akademickými tituly? Běžné jsou v pracovním kontaktu oslovení titulem nebo funkcí, také kolego (kolegyně). Obecně můžete každého oslovit jménem nebo pane (paní). Toto oslovení se začíná prosazovat také u všech žen s výjimkou velmi mladých dívek - ušetří vás to složité zjišťování, zda je dotyčná žena vdaná nebo ne. Pokus si žena přeje být oslovována slečno, může na to upozornit sama.

Vdanou i svobodnou ženu můžete oslovovat s titulem: např. paní inženýrko (nikdy ne slečno).
Za poněkud "starodávné" se začíná považovat oslovení mladá paní.
Rozvedená žena by měla být oslovována paní. Pokud se domníváte, že jí takové oslovení nebude milé, zeptejte se jí, jak si přeje být oslovována.
V některých obchodech a institucích (banky, starožitnictví, aukce s uměleckými předměty) nebývá zvykem oslovovat klienta příjmením - i pokud je známo. Zachovává se tím ochranná anonymita.
Na veřejnosti nevypadá dobře, pokud muž (žena) oslovuje svého partnera domáckou přezdívkou nebo intimně.

Oslovování - Ladislav Špaček

Doporučit článek