V divadle
V šatně pomáhá muž ženě, mladší staršímu. Protože jsme přišli včas, nemusíme se cpát ve frontě, víme, že všechno zvládneme v klidu. Do divadelního sálu vstupuje vždy první muž. Má i u sebe lístky, které předá uvaděčce.
Do řady sedadel vstupuje zásadně první muž, a to čelem k sedícím.Je vhodné si ovšem předem zkontrolovat lístky a máte-li je do středu řady, usadíte se včas. Jsou-li na krajní sedadla, je naopak vhodné počkat do prvního zazvonění. Při průchodu řadou se omezíme na nejstručnější zdvořilostní slůvka: dovolte a děkuji. Tělesný kontakt je v těchto chvílích tak blízký, že nemusí být každému příjemný. Ohleduplný člověk jej zkrátí na minimum. Společensky významné sedadlo je po pravé ruce. Nebudeme pochopitelně na této konvenci trvat, je-li z druhého sedadla podstatně lépe vidět.
Rozhovor před započetím představení by měl být samozřejmě tlumený, je naprosto nevhodné zdravit výraznými gesty případné známé (možné je pouze pokynutí hlavou), hlasitě zdravit a jinak na sebe upozorňovat je nepřípustné.
Po začátku představení již nekonverzujeme, a to ani šeptem, nenakláníme k sobě hlavy a v žádném případě nešustíme pytlíky od bonbónů. Cokoliv žvýkat a cumlat je v hledišti neslušné. Nebojíme se ovšem při představení zasmát, a to i hlasitě. Kontakt mezi jevištěm a hledištěm tvoří právě to, co je na divadle neopakovatelné a čím je divadlo nenahraditelné, a proto jsou naše spontánní projevy nejen přípustné, ale dokonce herci vroucně očekávané. Tvrzení, že svými reakcemi rušíme ostatní, je nesmysl, protože herec v divadle (na rozdíl od ostatních druhů umění) má možnost přizpůsobit svůj projev reakcím publika. Reakcemi myslíme pochopitelně kulturní projevy - především smích (neplácáme ale při něm sousedy po kolenou) a potlesk (ten je možný i během představení, herec vycítí, kdy může mluvit dál). Výkřiků a hlasitých projevů se ovšem v divadle zdržíme.
Na konci představení zatleskáme vždy. Když se nám nelíbilo, alespoň krátce. Nikdy se po skončení produkce nevrháme ihned k šatnám, je to neslušné. Tlačí-li se okolo nás jiní nevychovaní návštěvnici, nejsme povinni vstávat a uvolňovat jim cestu. Nebudeme je sice slovně umravňovat, ale klidně setrváme a tleskáme dál. Ti méně otrlí si nevhodnost svého chování uvědomí.
O přestávce (obvykle bývá pouze jedna) máme možnost občerstvit se, prohlédnout si foyer, pozdravit se známými. Platí zásada, že muž nenechá nikdy dámu, kterou doprovází, samotnou v hledišti. Nechce-li se projít dáma, nejde ani muž.
Opožděný příchod do divadla je společensky tolerovatelný pouze do lóže. Opozdilý návštěvník setrvá v pozadí, pozdraví se s ostatními a usedne teprve o přestávce. Usednout ihned může jedině, je-li volné zadní sedadlo. Přijde-li pozdě dáma, nejblíže sedící muž se o ni postará nebo jí nabídne svoje sedadlo. Dáma v přítomnosti sedících mužů stát nemůže, čí přesněji, muž nemůže sedět, stojí-li dáma.
Přední místa v lóži patří dámám. Dáma nejvýznamnějšího muže ve společnosti sedí vždy na místě, které zaručuje nejlepší výhled. V boční lóží jde o místo v rohu vzdálenějším od jeviště. V lóži umístěné proti jevišti je nejčestnější místo ve středu první řady, druhé je po pravé straně, třetí po straně levé.
Divadelní kukátko používáme jenom pro sledování jeviště.
V divadle s Ladislavem Špačkem
Sdílet
