Chléb

Střední Evropa patří k oblastem s velmi dlouhou tradicí a bohatou kulturou chleba. V restauracích však nenajdete ani náznak něčeho takového. Obvykle narazíte jen na exluzivní napodobeniny baget, které jsou ve své maximálně nudné jednotvárnosti k nepřekonání. A uniformní, průmyslově vyráběné hotové směsi mouky se už z dálky vysmívají té nepřeberné spoustě nejrůznějších druhů chleba.

Jak se jí

Jde-li o housku, zacházíme s ní stejně jako s bagetou: nekrájíme ji, ale lámeme. A ani ji nemažeme jako chléb s máslem (viz Chléb s máslem). Konzumujeme ji kousek po kousku suchou, tedy k polévce nebo před změnou vína k neutralizaci patra. Nebo ji můžeme obložit či potřít vším, co odpovídá aktuální situaci: marmeládou k snídani, salámem k večeři - čistě podle chuti a nálady.

Doporučení

To samé platí i pro velké krajíce, odkrojené z celého bochníku: nemažeme je ani neobkládáme úplně, nýbrž jen tolik, aby to stačilo na jedno až dvě kousnutí. A tak dál, sousto za soustem, dokud nezkonzumujeme celý krajíc. Neustále rozhodovat, jaký sýr s jakým chlebem se k sobě nejlépe hodí, může být i docela zábavné.

To platí pro všechny druhy chleba, od toastového po celozrnný.

Uvažte to

Komu se tohle příčí, ať pomyslí na jedno: Jíst chléb takto po kouscích, tedy jíst ho vědomě, může být rovněž chápáno jako respekt a úcta k jedné z prapůvodních potravin lidstva, které se musí nejchudší národy světa často i dnes vzdát.

Doporučit článek