Chování v restauraci
Vstupem do pohostinství, kavárny, restaurace a obdobných podniků služeb veřejností, vstupuje člověk zároveň do poněkud složitějších společenských vztahů a kontaktů, Nevystačí už jen se základními pravidly slušného chování, je třeba, aby znal alespoň nejdůležitější normy tohoto druhu mezilidské komunikace.
Zhruba se dá říci, že v tomto prostředí se jedná o tři typy vztahů: vztah mezí hostem a obsluhujícím, mezi hosty, kteří se vzájemně znají a mezi hosty sobě neznámými. Jde tu vlastně o specifickou podobu situace host - hostitel, kdy hostitele zastupuje personál.
Náročnost na znalost pravidel narůstá s náročností typu podniku. Se stoupající cenou zároveň stoupá možnost očekávání hosta a nároky, které může klást na obsluhu. V nejdražších zařízeních je hostu tolerováno daleko víc než např. v restauracích střední kategorie, jsou respektovány jeho rozmary, výstřednosti, dokonce i neznalost pravidel slušného chování. Host je tu opravdu pánem (platí si za to) a jen na něm záleží, jaký obraz o sobě hodlá svému okolí poskytnout.
V různých typech rychlého občerstvení se samoobsluhou (jídelna, bufet, automat, mléčný bar) vystačíme s prostou zdvořilostí vůči personálu i vůči ostatním hostům, Slušný člověk se nedá horším Prostředím strhnout k obhroublostem, i když se s nimi může setkat, a to i od zaměstnanců takového podniku. Není však taktní se vyvyšovat se svou „ vychovaností“ a vychovávat ostatní. Konfliktům je lepe se vyhnout, než chtít v případné náhodné neshodě s někým dokazovat svou pravdu. Podobně vnitřně připraveni vcházíme do různých pivnic, výčepů, vích, restaurací nižší cenové skupiny. V lepších restauracích, kavárnách, cukrárnách, vinárnách nočních barech apod. se od nás očekává obeznámenost s příslušnými vzorci chování. Nejlepší poznání je vlastní zkušeností; proto by: rodiče měli někdy udělat čas, aby své dorůstající děti s takovým prostředím seznámili, vysvětlili jim vše potřebné a třeba okomentovali jednotlivé situace, jimž jsou přítomni.
V restauraci podle Ladislava Špačka
Sdílet
