Distanční zóny
Lidé si podle situací vytvářejí určité distanční zóny - odstup v prostoru, který zaujímáme proti svému protějšku:
Intimní vzdálenost:
Blízký tělesný kontakt asi do 45 cm a méně. Do této blízkosti mohou vstoupit pouze lidé, které máme rádi, které dobře známe.
Osobní vzdálenost:
Jde o odstup (45 až 120 cm), tuto vzdálenost se snažíme udržet čistou, dodržujeme ji při podávání si rukou, při pozdravu
Společenská vzdálenost:
Odstup se pohybuje okolo dvou až do čtyř metrů. Jde o vyčkávací postup, zaujímají ho lidé, kteří se neznají, například při rozhovoru mezi více osobami (vhodná pro jednání a diskuzi).
Veřejná vzdálenost:
Tento odstup představuje několik metrů (asi 4 metry), jde například o proslov - tedy o "řečnickou vzdálenost" mezi přednášejícím a publikem (platí to například i pro herce). Musejí upoutat na vzdálenost, která ještě umožňuje, aby byla vidět celá postava a její pohyb v prostoru.
Abychom dosáhli pro nás přijatelné vzdálenosti, učiníme jeden nebo více kroků zpět, což druhému naznačuje - přiblížil jste se příliš...
Poslouchejte řeč svého těla, které vydává také signály, vzdálenost vůči některé osobě nemusí být vůbec nezajímavá a nepříjemná, potom často vzdálenost krůček po krůčku zkracujte.
Porušování intimní zóny (kratší vzdálenost než 45 cm) dokáže vzbudit v člověku nevoli, nervozitu, u někoho vrcholí strachem, u jiného až agresí. Při porušení intimní zóny (například v tramvaji, v metru) dochází často k dotekům, které jsou nežádoucí, nepříjemné. Nejdřív člověk odvrací obličej, je mu nepříjemné, když se k němu někdo cizí příliš přiblíží. A pokud se již nežádoucí náhodný kontakt přihodí, nemělo by dojít ke kontaktu očima!
